Zaměřeno na talenty aneb Nadání má každý

Autor: Vladimír Dočkal

Nakladatelství lidové noviny brožovaná, 256 stran, ISBN 80-7106-840-300, vyšlo 18. 04. 2005

O to více, vzhledem k dané situaci, si ceníme nově vycházejícího česky psaného titulu PhDr. Dočkala, jež se na Slovensku danou problematikou dlouhodobě intenzivně zabývá. Autor zasvěceně odpovídá čtenáři - odborníkovi, ale i laikovi na stále aktuální a živé otázky psychologie nadání. Kvalifikovaně objasňuje podstatu a strukturu nadání, schopností a inteligence a zabývá se otázkami dědičnosti i výskytu nadaných jedinců v populaci. Za velmi cenné považuji začlenění a detailní rozpracování vývojových determinant a směrů vývoje nadání v čase, s ohledem k nerovnoměrnostem i možným dílčím akceleracím ve vývoji. Tento pohled dává zejména dětskému psychologovi, učiteli ale i rodiči reálnou představu o skutečných možných trendech dalšího rozvoje nadání u dětí, v celoživotní perspektivě. Časový horizont tak umožňuje všem zainteresovaným uvažovat v nových dimenzích o nadaném dítěti od jeho útlého věku a zároveň brání časnému i předčasnému označení, tzv.„ nálepkování“, nadání. Právě fixní „označkování“ nadání považujeme za velmi rizikové pro další harmonický rozvoj dítěte a celé rodiny s nadaným dítětem. Vývojové hledisko na straně druhé, určitý prognostický přesah, umožňuje čtenáři uvažovat o každém nadaném dítěti jako o unikátní osobnosti s jedinečným potenciálem, které postupně, možná pomaleji, po překonání dílčích handicapů, rozvine svůj talent v pozdějším věku až k mimořádné úrovni.

Za neobyčejně cennou považuji kapitolu o nadaných a současně handicapovaných dětech, včetně doporučení, jak je vhodně identifikovat a dále rozvíjet jejich potenciál. Tato dílčí populace nadaných dětí, označovaná v zahraničí jako děti tzv. „dvakrát výjimečné“, se v současnosti ve světě, zejména na poli psychologickém a pedagogickém, velmi intenzivně zkoumá. I když v textu postrádáme prezentaci nejfrekventovanějšího spojení nadání a dílčího handicapu ve smyslu nadání se specifickou vývojovou poruchou učení, domnívám se, že již nastolení tohoto problému přináší důležitý a nový prostor pro další diagnostické a prognostické úvahy i výraznou změnu v pohledu na danou problematiku.

Velmi oceňuji, že publikace PhDr. Dočkala není pouze teoretickým exkurzem do oblasti psychologie nadání, ale poskytuje konkrétní doporučení pro rodiče i pedagogy, jež se týkají postupů, jak nadané děti identifikovat, jaké jsou jejich typické projevy chování a poskytují vedení pro přístup k daným dětem v rodině i ve škole. Každý učitel navíc určitě uvítá kapitolu o možných pedagogických přístupech k nadané dětské populaci (od segregované až po integrované formy výuky), které paralelně koexistují v řadě zemí již mnoho desetiletí.

V závěru knihy autor zasvěceně shrnuje své praktické poznatky, vycházející z dlouhodobé individuální práce s nadanými dětmi i ze zkušeností s výukou budoucích psychologů a učitelů. Domnívám se, že kniha je souborem cenných poznatků, které ocení nejen teoretik nebo praktik ale i rodič nadaného dítěte.

Šárka Portešová