Časní čtenáři

Řada nadaných dětí projevuje již od velmi útlého věku velký zájem o písmena a čísla. Mnozí z nich ještě nemluví a už ovládají celou abecedu. V zahraniční literatuře se tyto dětí označují jako „děti tužky a papíru “, protože písmena nejen brzy čtou, ale také napodobují jejich tvar a posléze píší celá slova. Řada odborníků se shoduje na tom, že právě schopnost číst před 4. rokem je znakem výjimečného intelektového nadání.

Jak vývoj časného čtenářství probíhá?

Je zajímavé, že vývoj čtenářských schopností se u těchto dětí odehrává v určitém velice podobném vývojovém sledu. Tyto děti brzy pochopí, že hláska je vlastně jménem písmena a tak, jak se učí jména barev, zvířátek a věcí, začínají se učit i „jména písmen a číslic.“

Prof. Matějček (1995, str. 105) uspořádal výzkum časných čtenářů a zjistil, že je možné odlišit tři hlavní způsoby, jak se děti naučí znát písmena:

 

Časní čtenáři

  1. „Některé děti, jak rodiče udávají, začínají tak, že je zaujme něco napsaného a ptají se: "Co to je?" V jednom případě to byl nápis ROYAL na šicím stroji (chlapec v 21 měsících), podruhé slovo CALEX na ledničce, jindy HARDTMUTH na tužce nebo "Nenahýbejte se z oken" ve vlaku, apod. Rodiče řekli, co je tam napsáno. Dítě se ptalo na jednotlivá písmena. Rodiče je dítěti vyjmenovali a ono si je překvapivě dobře zapamatovalo.

  2. Jiná skupina dětí objevila písmena podle abecedních knížek (Ferdův slabikář, Abeceda Aleny Ladové apod.). K velkému písmenu abecedy je tu vždy obrázek věcí začínajících příslušnou hláskou. Rodiče dítěti vysvětlují, oč jde - a dítě si to opět velice rychle zapamatuje.

  3. Konečně jiné děti objeví písmena přímo bez vztahu ke slovu nebo k obrázku, tj. na psacím stroji, na kalkulačce, na tapetách či na malbě. Naučí se je jmenovat a poznávat.”

Poté, co se dítě naučí bezpečně znát všechna písmena, existuje určité období, kdy se jakoby nic neděje a dítě nespojuje písmena v hlásky a slova. Délka tohoto období je velice individuální. K tomu, že dítě začíná skutečně číst, dojde teprve kolem 3. - 4. roku. Podle Matějčka (1995) je potřeba, aby se do celého, nejprve pravo-hemisférového procesu - rozpoznání písmen - důraz na názorovou a plošnou orientaci, zapojila i hemisféra levá - spojování písmen do hlásek a slov.

Tato tendence se potvrdila i v našich výzkumech. Ukazuje se s jistotou, že tyto děti mají neobyčejnou schopnost sluchové paměti, schopnost manipulovat se zvuky v jednotlivých slovech, schopnost sluchově rozpoznat chybějící písmeno ve slově, schopnost slovo rozložit a zpětně složit.

Časní čtenáři tvoří specifickou skupinu v rámci nadané dětské populace. Tím, jak stále více s přibývajícími měsíci a roky čtou, získávají tyto děti více informací o okolním světě a velice rychle se odlišují od ostatních dětí stejného věku. Jsou to právě ony, které mívají s ohledem na své zájmy a znalosti, velké problémy se začleněním se kolektivu vrstevníků a posléze i do samotného vzdělávání. Domníváme se, že jde dosud o málo prozkoumaný fenomén.

Literatura:

Matejček. Z. (1995). Dyslexie- specifické poruchy čtení. Jinočany: H +H.

Šárka Portešová